Jdi na obsah Jdi na menu
 


O přáních a padajících hvězdách


Jednoho letního večera jsem pozorovala hvězdnou oblohu a toužebně čekala na padající hvězdu, abych si mohla něco přát. Nacházela jsem se zrovna v životní situaci, kterou jsem považovala za velmi krizovou a s padající hvězdou jsem spojovala svoje naděje. Čekala jsem, prosila vesmír, ať nějaká ta hvězdička třeba jen malá spadne. A nic. Jako by ty hvězdy nahoře někdo přišil. Pak se mi ozval někdo mému srdci drahý. Dověděla jsem se, že má nějaké potíže. První co mě napadlo, že mu tu případnou padající hvězdu pošlu a přenechám ke splnění jeho přání. Ať se mu situace uzdraví a napraví. A světe div se! Netrvalo dlouho a nočObrazekní oblohou prolétla jedna padající hvězda a vzápětí za ní druhá, doslova křižující dráhu té první…Zůstala jsem v úžasu stát před nekonečnou moudrostí a láskou celého Vesmíru. Naplnilo mě to hlubokou pokorou. A pak přišlo i poznání. Moje srdce i mysl naplnil hluboký mír. Už jsem neměla potřebu přát si cokoliv pro sebe, protože jsem pochopila. Když si něco nezištně a z lásky přejeme pro druhé, dostane se nám dvojnásobného požehnání. Jednak proto, že důvodem našeho konání je láska, kvůli které jsme schopni a ochotni dávat. A také proto, že existuje někdo, pro nás tak důležitý. Že máme komu dávat. A to je přece štěstí a dar i pro nás.

Můj hvězdný příběh měl ještě pokračování. Nakonec spadla další hvězda. Napadlo mě přání: pro všechny, kteří jsou třeba sami, smutní a bez lásky nebo nemají nikoho, s kým by se mohli podělit o své padající hvězdy.Ať se jejich srdce naplní láskou a nadějí. Aby se příště mohli a měli s kým rozdělit o svá přání. Jsem vděčná za to, že já to nesmírné štěstí mám. Děkuji za to požehnání. 

                                                          S láskou v srdci Celestýna

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář