Jdi na obsah Jdi na menu
 


 O strachu a odvaze     14.3. 2008

Strach – to je téma, kterého se většina z nás bojíme. Bojíme se nejen si ten strach přiznat, bojíme se na něj třeba i jenom pohlédnout. A to zase ze strachu a obavy, abychom pak s tím nemuseli něco dělat, nějak se měnit. Raději dál lpíme na lidech, věcích a situacích, které nás sice příliš neuspokojují, nenaplňují a často i velice trápí. Ale stále je to pro nás méně náročné, než s tím konečně začít něco dělat. A tak se necháváme spoutávat a ochromovat strachem, z obavy abychom o něco nepřišli, nemuseli něco měnit nebo se „nedej Bože“ něčeho vzdát.

Někdy bývá úplně nejtěžší si ten strach uvědomit, najít mu jméno. Zjistit, kde se bere a proč ho vlastně máme. Už to nám mnoho napoví a pomůže. A pak teprve můžeme s tím strachem něco dělat. Podívat se na něj, přijmout ho a pak se s ním teprve rozloučit. Je důležité projít si všechny fáze tohoto procesu. Ale nejprve je potřeba zbavit se obav, které nás svazují a nedovolí nám vykročit na cestu vypořádání se se svými strachy.

Je v pořádku mít strach a obavy, to máme všichni. Ale není v pořádku nechat se tím zcela svázat a ochromit. Sama mám obavy a strachy a to z různých příčin – nové a neznámé situace, vztahy, zdraví…..to by bylo na dlouho. Události posledních dnů mě znovu přesvědčily, že je lépe vypořádat se se strachem co nejdříve. Pokud to uděláme nejlépe, jak v daném okamžiku můžeme, většinou za to dostaneme dar. Ten dar může mít různé podoby – materiální nebo častěji duchovní povahy. Ale věřte, že přijde. Je to naše odměna místo jedničky z hvězdičkou.

Nejdříve je však potřeba sebrat v sobě tu odvahu.

Kamarádka Zuzka mi vyprávěla příběh,  který bych s jejím laskavým svolením ráda poslala dál. Ona ho dostala na přednášce Pabla Russella, indiána z kmene Černonožců. (Zuzka chystá o Pablovi celý článek). Ale mě se líbil ten příběh. Jmenuje se Cesta bizona. Je to o bizonovi, který jako jediné zvíře žijící na prérii čelí sněhové bouři a vánici přímo čelem. Ostatní zvířata se strachy schovají a čekají, až se bouře přežene. Ale bizon odvážně vykročí bouři vstříc a neohroženě kráčí krok za krokem. Tím pro něj bouře skončí dříve, protože skrze ni projde na druhou stranu, kde už zavládne klid a mír.

Obrazek

Tento příběh je pro mě velkou inspirací. Koupila jsem si krásný obrázek bizona a má čestné místo v mé galérii. A pokud se na mě řítí nějaké problémy, vydám se po vzoru bizona „bouři“ vstříc. Protože „co mě nezabije, to mě posílí“. A tak to je. 

Slovo závěrem: vzhledem k posledním ohlasům ze seminářů Ženský šamanský kruh chystáme na téma STRACH celodenní seminář. Uf, tam bude práce opravdu na celý den. Tak kdo má zájem, můžete se předběžně hlásit. A to už je opravdu všechno. I když možná…

Ale ne, o tom až příště.

                                                               Mirka

 

 

 

 

 

                     

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

strach

(drahomíra, 30. 7. 2008 16:15)

Ráda bych se přihlásila na tento seminář.Pokud už neproběhl.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA