Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zítra zas bude den                

Někdy  se nám stane, že nás osud srazí na kolena. Vlivem okolností a událostí se ocitneme na dně a nevíme jak dál. Nevidíme žádné světýlko na konci tunelu. Nějak se nám nedaří odrazit od toho dna zase vzhůru. A vlastně proč spěchat. Proč si nedopřát čas k nádechu a nezůstat chvíli odpočívat? To dno je vlastně země – Matka Země. Tak proč chvíli nezůstat ležet v jejím náručí? Sbírat sílu a odvahu, ukotvit se a načerpat novou energii. Dopřát si klidně tu vynucenou, ale tolik potřebnou pauzu.Ta pauza nám dá dost času k přemýšlení, co vlastně od života očekáváme a také možnost promyslet si v klidu, co dál. A až nasbíráme dost sil, tak se můžeme odrazit od té pevné půdy pod nohama a stoupat vzhůru. Někdy se nám stane, že když se ocitněme v tom nejnižším bodě, nejsme schopni najít v sobě naději. Pak je dobré rozhlédnout se a všímat si událostí a znamení kolem sebe. Jako by nám „nebe“ chtělo poslat vzkaz, že nad námi drží ochrannou ruku. Vzkazy mají třeba podobu milých slov od přátel nebo jakoby náhodně otevřených stránek knih. Nebo slyšíme hrát píseň, která jako by odpovídala na naši situaci. Když se zaposloucháme a naučíme se vnímat, tak si uvědomíme, že k nám odpovědi přicházejí opakovaně, dokud si jich nevšimneme. Tak zkusme dívat se a naslouchat…   

Mě osobně se z hlubin paměti vynořila slova jednoho šansonu Edith Piaf a neustále mi v těchto dnech zní v uších (že by mi nebe napovídalo?). Podělím se o ně:

„Zítra zas bude den…Něco se skončilo a něco začíná – zítra

 Po lásce jiná ti spadne do klína – zítra

 Nějaký klouček píseň zahvízdá – zítra

 Vlaštovky začnou snášet do hnízda – zítra

 Zvony ti na tvůj pozdrav odpoví – zítra

 Uvidíš svítit měsíc medový – zítra

  Budeš se ještě smát a ještě milovat

 A trpět ještě a snít sen…

 Zítra zas bude den…“

Obrazek

A ještě něco – až příště bude na dně někdo z vašich přátel, zkuste nabídnout pomoc, většinou stačí úsměv nebo objetí. A věřte, že se vám to vrátí až to budete nejvíc potřebovat.

Tímto chci poděkovat svým přátelům za květiny, milá slova i otevřené náruče…Děkuji!!!!!

 

   S láskou Mirka

 

A na konec jedno doporučení:

„Když tě osud srazí na kolena, ještě to můžeš zamaskovat zavazováním tkaniček.“

 

17. 11. 2008

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář